Farnost Církve československé husitské
Naše farnost má svůj farní sbor, ale také filiální sbory kolem Vyškova. Pojďte tedy dál.
Vyškov
Bohoslužby se konají ve sboru Dr. Karla Farského, který stojí na hlavním náměstí ve Vyškově. Bílá stavba v dolním konci Masarykova náměstí s kalichem a křížem ve štítu. Novorománská stavba s pozdějšími úpravami, byla postavená v r. 1885 na jižní straně východní části hlavního Masarykova náměstí č. 15/čp. 73, na místě městských jatek či masných krámů zbořených r. 1874, pozemek byl zakoupen 1877. Autora stavby žel neznáme. Větší oprava proběhla po požáru města v květnu 1917. Pro úbytek věřících již nebyla budova od r. 1926 užívána k bohoslužbám, (ty se pak měly konat v menší modlitebně v jiném domě), r. 1929 prodána městu Vyškovu, které zde umístilo sbírky muzea, tehdy byl proražený nový hlavní vchod přímo z náměstí. V r. 1954 budovu odkoupila Církev československá husitská, která ji adaptovala v letech 1955-7 podle projektu architekta Janáka na sbor Dr. Karla Farského (slavnostní otevření se uskutečnilo 7. července 1957). Oprava plechové střechy provedena 1968-9, v letech 1990-91 obdržel chrám novou fasádu, k další opravě interiéru došlo v r. 2002 a 2013. Pro ojedinělou akustiku se v chrámu též pořádají příležitostné koncerty. Město Vyškov představuje jediný případ v České republice, kdy byla synagoga umístěna přímo na hlavním náměstí, přičíst to lze jednak toleranci obyvatel města, jednak silnému vlivu místních Židů ve vedení radnice (řada vlivných židovských podnikatelů působila jako radní města). Synagoga ve Vyškově má řadové, rohové situování, po stránce konstrukční je to prostorná halová dvoupodlažní budova krytá neckovou střechou, bez přístavků, obdélného půdorysu. Původní rozvrh byl obvyklý: nástup mužů a žen vedl společně od jihozápadu, z prostorů Zámecké ulice do předsíně, odkud pokračovali muži přímo do hlavního sálu a ženy vystoupaly po schodišti na ženskou galerii, zřejmě po jedné straně sálu. Řazení lavic vodorovné, řečniště již posunuté až ke svatostánku, který umístěný na severozápadní straně z důvodů dané urbanistické situace. Vnitřní rozměry celého sálu činí 10,8 x 20,0 m. Při poválečné přestavbě byla změněna orientace vstupu a svatostánku o 180 stupňů a namísto ženské tribuny vestavěn na opačné straně nový kůr s varhanami. Ženská galerie byla totiž do haly vestavěna na způsob balkonu, takže nebyl takový problém její umístění změnit – dnes tedy vede vstup od severovýchodu, přímo z náměstí, po několika schůdcích, řešení schodiště a galerie je obdobné jako v původním rozvrhu. Halu zakončuje plochý strop s mohutnými fabiony, o světlé výšce 9,8 m. Severovýchodní a jihozápadní průčelí prolamují tři okenní osy, jihovýchodní šest, přičemž obě krajní okna jsou slepá. Okna a dveře dřevěné s půlkruhovým ukončením. Venkovní fasáda je hluboce pročleněná systémem odstupňovaných pilastrů, soklem, kordonovou a podstřešní římsou se zubořezem a atikou. Osy nástupů zvýrazňuje ve výši atiky půlkruhový štít. V ose severovýchodního průčelí dodnes najdeme typické kruhové okno (nad původním svatostánkem), nad ním v půlkruhovém sítě bývalo dozajista umístěné kamenné desatero jako určující symbol (dnes kalich s křížem). Nezvyklou neckovou střechu původně korunoval kovaný výzdobný prvek evokující zábradlí.
Světlé a útulné prostředí dodává neopakovatelnou atmosféru místu propojujícími kultury a staletí. Kéž chrám naplňuje víra, naděje a láska těch, kdo přebývají pod jeho střechou. Přání žalmisty, je i naší vroucí prosbou:
“Ó, jak rád slyším ta líbezná slova, půjdeme do domu Hospodinova” Naše církev byla ve Vyškově založena v roce 1922. Bohoslužby a obřady se konaly v měšťanské škole. V roce 1946 byla zakoupena velká farní budova na ulici Hrnčířské. Zde bylo sídlo farního úřadu, byt faráře i bohoslužebná síň. V roce 1955 až 1957 se konala přestavba bývalé synagogy na vyškovském náměstí. Za výrazné pomoci nejen církve, ale i péčí města Vyškova je průběžně opravována. Čistý prostor a jednoduchá výzdoba jsou místem k modlitbě a ztišení jako stvořená. Pro výbornou akustiku je sbor využíván k řadě koncertů. Vnitřní prostor zdobí 21. moderních obrazů / zásadním momenty z Ježíšova života/ od malíře Mgr. Libora Bartoše. Stůl Páně a kazatelna z 50. tých let pocházejí z dílny našich farníků, továrny bratří Hudců z Račic. Kostelní lavice byly dovezeny ze zrušeného německého kostela v pohraničí v roce 1956. Zvláštní směsice židovské prostory, husitského společenství, německých lavic a moderních obrazů dává soulad ke ztišení nad Božím slovem. V zimě je kostel vytápěn přímotopy v lavicích. Kostel však není jen historie a budova, ale společenství lidí, kteří zde žijí. Pronesli jsme, po téměř 90. leté novodobé historii svého společenství všechny radosti i strasti v síle svého Pána. S nadějí vyhlížíme nové impulzy a obnovu. Těšíme se na každého, kdo k nám najde cestu.
Pravidelné bohoslužby se zde konají
Každou 1., 3. a 5. neděli v měsici ve 14:15 hodin.
Sváteční bohoslužby
Štědrý den 24.12., Nový rok 1.1., Zelený čtvrtek, Velký pátek, Velikonoční neděle, Svatý Duch, M.J.Hus, Dušičky vždy ve 14:15 hodin.
Setkávání na biblických hodinách pro dospělé, společenství pro mládež, mateřské centrum a náboženství pro děti se dozvíte v oznámeních při bohoslužbách či dotazem u bratra faráře.
Správce sboru
Jiří a Ludmila Hadačovi
Farní budova
Ve Vyškově, na ulici Havlíčkova č. 17, v secesní budově z roku 1890 se také nachází budova farního úřadu. Protože farnost nemá zde bydlícího vlastního faráře, ale administrátora z Blanska je budova fary pronajatá. Duchovního správce najdete ve sboru před a po bohoslužbách.
Rousínov
Setkáváme se v bývalé židovské části města, část zvaná „Na trávníkách“. Náš kostel-sbor byl původně židovskou synagogou.
Město Rousínov vzniklo na významné dálkové obchodní cestě z Brna do Olomouce, nejstarší písemná zpráva pochází již z r. 1222. Počátky židovského osídlení Rousínova zřejmě souvisejí s vypovězením Židů z moravských královských měst r. 1454, zde z blízkého Brna. První písemná zmínka o Židech se vztahuje k r. 1454, jinou listinou z r. 1584 přešla pravomoc nad rousínovskými Židy z města na vrchnost, r. 1593 získala židovská obec právo volit si sama rychtáře a přísedící.
Třicetiletou válkou silně zdecimovaná komunita se v následujících desetiletích rychle rozrůstala: zatímco v r. 1548 zde bylo jen 9 židovských domů a v r. 1617-34 domů, v r. 1656 – 37 domů a r. 1753 již 45 domů, od konce 18. stol. potom 132 domů, v nichž žilo 195 povolených familiantů (tzn. hlav rodin, kde pouze na nejstaršího syna přecházelo právo ženitby). Rousínovští Židé se tehdy zabývali především obchodem (hlavně vlnou), dále řemesly (řeznictví, jirchářství, koželužství), byli též nájemci mýta a výrobny potaše. Židovská čtvrť trpěla spolu s městem četnými požáry (r. 1726, 1825, 1850) a drancováním vojsky. Uvolnění z nesvéprávného postavení židovských obyvatel přinesly z části Josefinské reformy v 80. letech 18. stol. , v plné míře revoluční rok 1848. Ze stísněných prostorových poměrů ghetta se Židé začali houfně stěhovat do velkých měst, kde byly příznivější ekonomické podmínky. V letech 1851-1919 tvořila židovská čtvrť dokonce samostatnou politickou obec (starosty byli postupně David Brüll, Emanuel Bauer a Richard Löw). Vývoj počtu obyvatel: r. 1791 – 902 Židů (a křesťanů, tj. 55% obyvatel města), r. 1804 – 1063 Židů, r. 1835 – 1086 Židů (a 994 křesťanů, tj. 52%), r. 1857 – 1148 Židů, r. 1880 – 477 Židů (a 1242 křesťanů), r. 1890 – 309 Židů, r. 1900 – 199, r. 1910 – 145, r. 1930 – 31 Židů. Jménem je známo 20 rousínovských rabínů od 16. století do zač. 20. století, kdy zde působil poslední rabín dr. Max Steif. K významným rodákům patřili vrchní rabín ve Frankfurtu n. M. dr. Nehemias Brüll (1843-1891), básnířka Rosa Barach, roz. Gottlob (1841-1905), historik antiky Siegfried Reiter (1863-asi 1942), vídeňská malířka Lisa Franklová (1895-po 1940), hlubokou stopu zde zanechala rozvětvená rodina Barberů. Tragickým epilogem staleté existence židovské obce v Rousínově se staly hrůzy nacistické okupace: židovští občané byli 15. 4. 1942 deportováni do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů na východě.
Židovská čtvrť o ploše asi 5 ha se rozkládá v jihozápadní části městského jádra – rostla postupným zakupováním křesťanských domů, takže v 1. čtvrtině 18. stol. patřily židovským majitelům i všechny domy v západní části náměstí, kolem katolického kostela. Údajně právě tato situace vedla císaře Karla VI. r. 1726 k vydání tzv. translokačního reskriptu, podle, podle nějž měly být přeloženy židovské domy z blízkosti kostelů a tras procesí a zřízena uzavřená ghetta. K posouzení těchto skutečností v dotčených městech vyhotoveny separační plány, které se pro nás dnes staly cenným zdrojem poznání. Shodou okolností se právě v Rousínově navržené úpravy nerealizovaly.
Dřívější židovskou čtvrť tvoří ulice Skálova, Trávníky, V uličkách a jihozápadní část náměstí. Těžiště území zaujímá synagoga, další nezbytné instituce představoval obecní dům se školními třídami a výpomocnou modlitebnou čp. 105 (zbořen r. 1974). Mimo areál na náměstí východně radnice stálo 29 židovských obchodních krámků, o nichž existují zprávy již koncem 17. stol. Jádro ghetta bylo propojeno s náměstím tmavými průchody v domech v domech č.22 a 29 a úzkou uličkou v rohu,křivolaké uličky oddělovaly malé skromné židovské domky. Na některých z nich je možno ještě dnes pozorovat tzv. reálné dělení na více dílových vlastníků nebo zvláštnosti, kdy má jedno stavení vstup či místnost v sousedním domě ( např. Trávníky 11 a 13).
Původní synagoga měla být postavena v r. 1591, byla později několikrát přestavovaná, v dnešní pozdně klasicistní podobě pochází z r. 1842 (viz pamětní deska na západním štítě budovy). Svému účelu sloužila do začátku okupace, v r. 1949 ji pro své liturgické potřeby adaptovala církev československá husitská: podle projektu architekta Emila Rabensteina byla změněna orientace vstupu a svatostánku z typické západ-východ na jih-sever, přičemž byla vybudována jižní vstupní předsíň.
Židovský hřbitov se nalézá na jihovýchodním okraji židovské čtvrti, se vstupem dvěma kovanými branami na konci ulice Trávníky. Hřbitov je rovinný, nepravidelného protáhlého tvaru, o rozloze 5964 m2, je ohrazen solidní kamenocihelnou zdí. Náhrobní kameny jsou hustě osazeny v nepravidelných řadách, nápisem obráceny zpravidla k severovýchodu. Mezi pomníky vynikají bohatě zdobené pozdně barokní kameny s židovskou symbolikou (ruce kohenů, levitské nádoby, koruny, lvíčci, jelínci, srdce, květiny ad.). Nejstarší čitelný náhrobek pochází z r. 1695, ovšem hřbitov sám je mnohem starší – jistě byl založen nedlouho po konstituování židovské obce. Svou celistvostí a historickým významem patří nemovité památky rousínovské obce k nejhodnotnějším artefaktům svého druhu na Moravě.
Slavnostní otevření sboru Páně v Rousínově
V neděli 10. 7. 1949, konalo se slavnostní otevření prvního sboru Páně, v naší farnosti vyškovské, sboru sv. Cyrila a Metoděje v Rousínově, za veliké účasti celé farnosti a mnoho hostů z celé střední Moravy. V průvodu, který čítal přes tisíc věřících, neseno 16 církevních praporů, 18 kněží – připochodovalo ke sboru Páně, načež bratr biskup Dr. Bohumír Cigánek, předal slavnostně klíč od sboru Páně, bratru faráři Bohuslavu Pavlíčkovi z Vyškova.
Po slavnostních bohoslužbách, které vykonal br. biskup Dr. Bohumír Cigánek z Olomouce, jemuž přisluhoval bratr farář Pavlíček z Vyškova a ostatní kněží, promluvil bratr biskup ve slavnostním kázání o slovanských věrozvěstech, Cyrilu a Metoději, kteří našemu národu přinesli téměř přes 11-ti sty lety, srozumitelnou víru v Krista a slovanskou liturgii, dále o tradici husitské a českobratrské, se zápalem a nadšením, že získal si srdce všech přítomných.Po projevech hostů, bratr farář Pavlíček, přečetl pozdravné přípisy a telegramy k dnešní slavnosti. Dále poděkoval Ústřední radě v Praze za půjčku, za pomoc Diecézní radě a státním úřadům, bratřím a sestrám z Rousínova a okolí a z celé farnosti, za dary a brigádnickou práci, kterou z lásky pro Boží dílo a církev vykonali. Společným úsilím se dobré dílo podařilo. Volám vše: Zaplať Pán Bůh! Byl to veliký svátek Rousínovska.
Náš sbor prošel za 400 let mnohými úpravami. Poslední velká rekonstrukce “od střechy až po základy” byla zahájena v roce 2001 a téměř dokončena v roce 2012. Z budovy v havarijním stavu se stal opět útulný chrám Páně. Naše církev byla v Rousínově a okolí založena v roce 1922. Bohoslužby a obřady se konaly ve školní budově.
Nyní po téměř sedmdesát let je nám duchovním domovem bývalá synagoga, sbor Cyrila a Metoděje. Čtyři staletí stará synagoga se tak i dále snaží být důstojným místem setkávání. Lavice a stůl Páně jsou dílem místních farníků, rousínovských nábytkářů. Realistický reliéf za stolem Páně je dílem z roku 1950 a je zachován v původním stavu. Velký obraz poslední večeře Páně je darem místní rodiny Kalábových své církvi z roku 1929. V zimě je sbor vytápěn přímotopy v lavicích. Těšíme se na každého, kdo k nám zavítá.
Pravidelné bohoslužby se zde konají
Každou 1,. 3. a 5. neděli v měsíci v 18.30 hodin
Od dušiček do Velikonoc v 17:00 hodin.
Sváteční bohoslužby
Štědrý den 24.12., Nový rok 1.1., Zelený čtvrtek, Velký pátek, Velikonoční neděle, Svatý Duch, M.J.Hus, Dušičky vždy ve 13:00 hodin.
Setkávání na biblických hodinách pro dospělé, společenství pro mládež, mateřské centrum a náboženství pro děti se dozvíte v oznámeních při bohoslužbách či dotazem u místní sestry kazatelky.
Správce sboru
Anna Mikuláštíková
Ježkovice
Malebná obec 10 km od Vyškova. Na jejím okraji stojí kaple Božského srdce Páně, obklopená hřbitovem a kolumbáriem. Naše církev byla v Ježkovicích založena v roce 1921. Bohoslužby a obřady se konaly ve školní budově. Ve válečném čase byla kaple postavena občany.
Rok 1979 byl momentem, kdy obec zřídila obřadní síň ve třídě, kde se konaly bohoslužby. Díky ochotě místního administrátora římskokatolické církve a tehdejší farářky Zdenky Rydvalové se po třicet roků v příkladném, ekumenické souladu konají bohoslužby v kapli. Za což patří dík římskokatolickému farnímu úřadu, obecnímu úřadu za vzornou péči o objekt kaple a samozřejmě místním věřícím obou církví, kteří pečují oběžný provoz. S nadějí vyhlížíme nové impulzy a obnovu. Těšíme se na každého, kdo k nám najde cestu.
Pravidelné bohoslužby se zde konají
Každou 1., 3. a 5. neděli v měsíci ve 15:45 hodin.
Sváteční bohoslužby
Štědrý den 24.12. v 15:30 hodin, Nový rok 1.1., Popeleční středa, Velký pátek, Velikonoční neděle, Svatý Duch, M.J.Hus, Dušičky vždy ve 15:45 hodin. Májové bohoslužby jsou každou květnovou středu v 18:15 hodin.
Setkávání na biblických hodinách pro dospělé a náboženství pro děti se dozvíte v oznámeních při bohoslužbách či dotazem u bratra faráře.
Správce kaple
Marie Tomášková
Ruprechtov
Obec 17 km od Vyškova s větrným mlýnem na Drahanské vrchovině. V jejím středu stojí budova staré školy , nyní objekt obecního úřadu. Naše církev byla v Ruprechtově založena v roce 1921.
Bohoslužby a obřady se konaly celou dobu ve staré školní budově. Zde byla zřízena pro potřeby církve stálá bohoslužebná síň se stolem páně, kazatelnou a vším potřebným vybavením. O svátcích se konaly bohoslužby v sále místní sokolovny, protože v minulých časech byla třetina obyvatel obce našeho vyznání. Tradiční Husovy slavnosti se účastnilo až 1.200 lidí. V roce 1938 už byly shromážděny cihly na budoucí Husův sbor s ozdravovnou v Ruprechtově. Kousek od tehdy též zahájené stavby římskokatolického kostela sv. Václava. Ve válečném čase byla akce zastavena, Ruprechtov měl být vysídlen, tak jako okolní obce a sloužit potřebám Wermachtu. Katolický kostel byl dokončen po válce, náš sbor však ne. Zajímavostí je, že celých 90. let, i v době totality, mohly být konány bohoslužby a obřady na místním národním výboru. Díky všem co se o to zasloužili. S nadějí vyhlížíme nové možnosti a obnovu husitské církve v naší obci . Těšíme se na každého, kdo k nám najde cestu.
Pravidelné bohoslužby se zde konají
Každou 2. a 4. neděli v měsíci v 16:00 hodin ( v zimním období v 18:00 hodin)
Sváteční bohoslužby
Štědrý den 24.12. v 8:30 , Nový rok 1.1., Velký pátek, Velikonoční neděle, Svatý Duch, M.J.Hus, Dušičky vždy ve 18:00 hodin.
Setkávání na biblických hodinách pro dospělé a náboženství pro děti se dozvíte v oznámeních při bohoslužbách či dotazem u bratra faráře.
Správce sboru
Jaromíra Tomková
Račice
Z dálky viditelné věže račického zámku nás zvou do malebného údolí k návštěvě. Ve středu obce stojí budova bývalé fary , nyní obchodu s textilem. Pod ní se nachází dětské hřiště a po schodišti vystoupáte do Sboru Páně. Naše církev byla v Račicích založena v roce 1921. Bohoslužby a obřady se konaly celou dobu ve školní budově. O svátcích se konaly bohoslužby v sále místní sokolovny, vždyť výrazní místní sokolové, rodina Hudcova byly členy naší církve. Známý olympijský vítěz Alois Hudec byl místním farníkem a odchovancem faráře Augustina Junglinga. Po vyhoštění ze školy v roce 1975 nemohly být konány bohoslužby a obřady. Věřící tak jezdili do vyškovského sboru. V roce 2001 byla naše církev v Račicích obnovena. Po různých provizoriích díky vstřícnosti obecního úřadu byla nám svěřena bývalá klubovna svazarmu a přebudována na Sbor Páně. Díky všem co se o to zasloužili. S nadějí vyhlížíme nové možnosti a obnovu husitské církve v naší obci . Těšíme se na každého, kdo k nám najde cestu.
Pravidelné bohoslužby se zde konají
Každou neděli v mesíci v 17:00 hodin.
Sváteční bohoslužby
Štědrý den 24.12. v 9:30 , Popeleční středa ve 13:00 hodin, Nový rok 1.1., Velký pátek, Velikonoční neděle, Svatý Duch, M.J.Hus, Dušičky vždy v 17:00 hodin.
Setkávání na biblických hodinách pro dospělé a náboženství pro děti se dozvíte v oznámeních při bohoslužbách či dotazem u bratra faráře.
Správce sboru
Anna Spisarová
Švábenice
Z dálky viditelná věž švábenického římskokatolického kostela vévodí této hanácké obci. Ve středu obce stojí budova obecního úřadu. Naše církev byla ve Švábenicích založena v roce 1923.
Bohoslužby a obřady se konaly celou dobu ve školní budově a v sále „na Lapači“. O svátcích se konaly bohoslužby v sále místní sokolovně. Po vyhoštění ze školy v roce 1970 nemohly být zde konány bohoslužby a obřady. Věřící tak jezdili do ivanovického Husova sboru. V roce 2002 byla naše církev ve Švábenicích obnovena. Díky všem co se o to zasloužili. S nadějí hledáme nové možnosti a obnovu husitské církve v naší obci . Těšíme se na každého, kdo k nám najde cestu.
Pravidelné bohoslužby se zde konají
Nepravidelně podle ohlášení.
Správce sboru
Božena Cupáková
Ivanovice na Hané
Setkáváme se v bývalé židovské části, nyní středu města samotného. Náš kostel-sbor byl původně židovskou synagogou. Jako templ sloužil nejméně 180 let. Jeho historie kopíruje se vším život ivanovických židů. Jejich vzestup i stěhování do větších měst. Naše církev byla v Ivanovicích na Hané a okolí založena v roce 1922.
Bohoslužby a obřady se konaly v budově sokolovny. V roce 1929 se Ivanovice na Hané staly samostanou farností s dvaceti přifařenými obcemi. Válkou zničenou budovu templu koupila naše náboženská obec církve československé husitské v roce 1946. Proběhla náročná adaptace a přestavba. Dne 2. července 1952 byla budova Husova sboru slavnostně posvěcena Božím slovem tehdejším brněnským biskupem Václavem Janotou a slouží svému účelu do dnes. Za výrazné pomoci farnosti je sbor od roku 2001 celkově opravován. Těšíme se na každého, kdo k nám zavítá.
Pravidelné bohoslužby se zde konají
Nepravidelně podle ohlášení
Farní budova
V Ivanovicích na Hané byla z roku 1935. Pro stále menší společenství věřících byla nakonec v roce 1980 prodána.
Správce sboru
Božena Cupáková
Duchovní správa farnosti Vyškov
Od 1921 do 1925 duchovní přicházeli z Brna a okolí. Jáhen, bratr řídící učitel F. Kauer, působil v Ruprechtově. V Olšanech a Rousínově pomáhal jáhen, bratr řídící učitel F. Hloušek ze Křtin.
V roce 1925 a 1926 byl jáhnem Jan Vendolský
Od 1926 do 1928 byl farářem Karel Pavlinec
V létech 1929 až 1931 byl farářem Alois Trégler /autor zpívaného vyznání víry, píseň č.1 /
Od 1931 do 1934 byl farářem Vladimír Nermut
Od 1934 do 1943 byl farářem Augustin Jungling
Od 1943 do 1951 byl farářem Pavlíček
Od 1951 do 1961 byl farářem Václav Váňa
Od 1961 do 1965 byl farářem Ladislav Kopecký
Od 1965 do 1977 byl farářem Ladislav Hradil
Od 1977 do 1978 administrátor farář Ludvík Vítoslavský z Bučovic
Od 1978 do 1986 byla farářkou Zdenka Rydvalová
1986 administrátorkou farářka Petra Vítková z Brna Černovic
1987 administrátorkou farářka Světluše Košíčková z Prostějova
Od 1988 do 1995 administrátorkou farářka Jana Chaloupková z Morkovic za pomoci farářky Petry Vítkové z Brna Černovic
Od 1995 až 1997 byl farářem Miloslav Hargaš
Od 1997 do 1999 administrátorkou farářka Jana Chaloupková z Kroměříže
Od 1999 do 2000 byl farářem Alan Leier 2001 administrátorkou farářka Jana Chaloupková z Kroměříže
Od 2001 je administrátorem farář Martin Kopecký z Blanska dosud.
Pomocní duchovní
Ve dvacátých a třicátých letech to byl jáhen B. Kavan působící v Ruprechtově a Račicích.
Od 1955 do 1961 kněží pro Rousínov a Olšany byli Milan Chaloupka a Leopold Dvořáček
Od 1988 pomáhaly z okolních kněží administrátorce Petra Vítková, Miluška Bednaříková, Anna Štěpánková a další.
Od 1999 byl kazatelem a jáhnem pro Ruprechtov a Ježkovice Martin Kopecký z Blanska.