Do rána letošní Bílé soboty jsme se probudili opravdu v bílém. Po nočním sněžení byl náš blanenský kostel krásně zasněžený.
Když jsem před polednem šla do kostela zkoušet zpěv a hraní na vigilii, v kostele se už čile pracovalo. Bratr Pepa byl právě vyšplhaný na žebříku až u stropu kostela. Ještě jsem tam nikoho tak vysoko neviděla. Z kůru od varhan se dívám každé bohoslužby, ale tentokrát byl někdo ještě výš…
Na 14:00 hodinu jsme přijeli s bratrem farářem do Rudice na první, časově přispíšenou, vigilii Vzkříšení Páně.
Všude bylo krásně bílo. Letos se nekonal v Rudici křest, ale společně jsme tak, jako posléze v Ruprechtově a Lysicích prožili obnovu křestních slibů. Bratr farář musel ponechat v obřadech Bílé soboty jen dvě čtení, abychom všechno zvládli.
Večeření slavnost ve 20:00 hodin v Blansku začala požehnáním Velikonočního ohně na farní zahradě. Už od 19:00 hodiny přicházeli účastníci. Letos bylo poměrně deštivo, ale před osmou hodinou se počasí umoudřilo. Bohu díky.
Průvodem do kostela zpěvem ještě bez doprovodu varhan, jen s kytarou, jsme z kůru zpívali první chvalozpěvy.
Až po zvěstování evangelia o Vzkříšeném Pánu se rozezněly všechny tři zvony a rozehrála jsem varhany plénem na radostné Aleluja. Vigilie trvala v Blansku dvě hodiny. Bylo pokřtěno 19 dospělých. Chvála Pánu. Kostelník Honza, protože celá slavnost byla jen při sviti svíček, ještě po 23:00 hodině dával kostel do pořádku od vosku.
Jsem vděčná, že jsem mohla všechno prožít a sloužit v sólovém, sborovém i společném zpěvu.
Niky Slavíčková, varhanice.
